V Liberci žila před druhou světovou válkou řada lékařů, kteří byli tzv. Norimberskými zákony označeni za židy. Patřil mezi ně i Siegfried Freund, jehož rodině je věnována tato krátká studie.
Siegfried Freund se narodil 2. května 1869 v Novém Bydžově v č.p. 155 do židovské rodiny.1 Rodiče Mortiz a Charlotte pocházeli z Nového Bydžova. Otec byl kamenickým mistrem. 2 Oba zemřeli dlouho před druhou světovou válkou ve Vídni.3
Freund měl o deset let mladší sestru Marthu. Martha se provdala za Maxe Felixe, který pocházel z Litoměřic.4 Společně měli syna Ottu a dceru Edith, provdanou Frommer5. Martha Felix byla v červenci 1942 převezena do ghetta Terezín a o měsíc později transportem Bc., č. 652 do Malého Trostince, kde zahynula. Z celého transportu 1000 lidí přežil pouze jeden člověk.6 O jejím manželovi je známo pouze to, že zemřel asi v roce 1943 v Polsku v rámci holokaustu.7 Jejich syn Otto byl převezen v roce 1941 do Lodže, kde zemřel.8 K dceři Edith jsme nenalezli žádné informace, dle genealogických stránek My Heritage Company však zřejmě holokaust přežila a zemřela v Izraeli.9
Siegfried Freund navštěvoval gymnázium v Novém Bydžově. V roce 1888 nastoupil na Lékařskou fakultu na Německé univerzitě v Praze. Studium úspěšně zakončil 25. listopadu 1893 promocí.10 V roce 1897 se přestěhoval do Liberce.11 O tři roky později, 10. června 1900 se oženil v Teplicích s Klarou Lederer.12 Klara se narodila 13. ledna 187813 v Teplicích a taktéž pocházela ze židovské rodiny. Její otec Markus se narodil ve Velkých Třebešicích14 a matka Auguste, se narodila v České Lípě. Oba zemřeli před druhou světovou válkou v Teplicích.
Siegfried a Klara Freundovi žili v Liberci nejdříve v Barvířské ulici č.p. 1 (Färbergasse). Později, někdy po roce 191015, se přestěhovali do ulice 1. máje č.p. 18 (Bahnhofstraße), v domě patřícímu zde sídlící Escompte Bank.16Siegfried Freund byl majitelem bytu číslo 9. Ve společné domácnosti kromě něj, jeho ženy a dětí žily dvě ženy – chůva a kuchařka. Obě byly narozdíl od rodiny římskokatolického vyznání, jejich řečí však byla taktéž němčina. V tomto domě měl mít Freund také ordinaci, působil jako praktický lékař. Manželka Klara zůstávala v domácnosti s jejich čtyřmi dětmi Ludwigem (nar. 15. ledna 1904), Mariannou (nar. 5. srpna 1907) a dvojčaty Alicí (Liese) a Charlottou (Lotte, nar. 2. ledna 1910). Nejstarší dítě dcera Erna zemřela již ve svých pěti letech na tuberkulózní meningitidu, pohřbená je na židovském hřbitově v Liberci (3. května 1901 – 18. října 1906).
Jejich vnučka Hana Frejková uvádí, že Freund byl prý filantrop, léčil všechny stejně a politicky nežil.17 Dále zmiňuje, že byla rodina asimilovaná, děti sice navštěvovaly hodiny židovského náboženství, docházelo však k opouštění tradic. To dokládá fakt, že syn Ludwig nebyl jako dítě obřezán. Ve Sčítacích operátech z roku 1921 se dočteme, že jejich náboženství bylo židovské, je však možné, že aktivními věřícími nebyli. Z tohoto dokumentu taktéž vyplývá, že se hlásili k německé národnosti. Dle informací získaných v Archivu bezpečnostních složek byl Freund socialisticky smýšlející18, rodina byla součástí německé židovské obce a s Čechy se nestýkala.19
Dále jsme rodinu Siegfrieda Freunda zachytili až 25. září 1938, kdy, stejně jako mnoho dalších Židů, s manželkou opustil Liberec a přestěhoval se do Prahy. Svůj domov opoustili ze strachu před válkou a perzekucí. V Praze již bydleli jeho tři děti (Marianna, později vdaná Lindt, Charlotte, provdaná Glaser, obě soukromé úřednice a syn Ludwig). Freundovi bydleli v Praze XII nejdříve v Soběslavské a později v Hradešínské ulici.20 Freund neměl v plánu kvůli vysokému stáří nadále vykonávat lékařskou praxi, protože měl dostatek našetřených prostředků. Do obsazených Sudet se vrátit nezamýšlel. Freund ztratil československé občanství 1. srpna 1939, přestože si zažádal o jeho vrácení21, nebylo mu vyhověno.
Hana Frejková píše ve své knize, že když se její otec rozhodl emigrovat do zahraničí, zajistil pasy i pro své rodiče, ti však pro vysoký věk odmítli vycestovat, což se jim stalo osudným. Oba byli 22. prosince 1942 odvezeni transportem Ck, č. 15 a 16 do Terezína, kde zemřeli, Siegfried Freund 16. listopadu 1943 a jeho žena 13. června 1944.22 Před jejich bytem v Liberci byly 17. srpna 2016 položeny dva Stolpersteiny.23
Marianna byla druhým nejstarším potomkem. Provdala se za právníka Bedřicha Josefa Lindta.24 Oba zemřeli v průběhu války v Lodži25 – Frejková však uvádí, že Marianna zemřela v Osvětimi. Charlotte pracovala jako úřednice a provdala se za Kurta Glasera26. Žili v Praze a 12. srpna 1939 emigrovali do Austrálie.27 Alice28 se provdala za Jindřicha Körbera, syna ředitele továrny Teltsche a Löwy v Rochlicích. Körber byl údajně členem SDP. Válku každopádně přežili a po válce Körber dál působil v továrně, žil se ženou v Rochlicích v Hodkovické ulici. Po únoru 1948 si zažádal o vydání cestovního pasu a v červenci jim byl schválen, snad díky intervenci bratra Ludvíka. Emigrovali za sestrou Charlottou do Austrálie.29 Zpět domů už se ani jedna ze sester nevrátila, pouze Charlotte přijela po revoluci v roce 1989 do Prahy na návštěvu.30 Obě zemřely ve vysokém věku, Alice v roce 1995 a Charlotte v roce 2005.31
Ludwig Freund (Ludvík Frejka)
Jak již bylo zmíněno, Ludwig Freund se narodil 15. ledna 1904 a byl jediným synem Siegfrieda a Klary Freundových. Vystudoval německé gymnázium v Liberci. Zřejmě i za podpory otce se stal roku 1919 členem sociálnědemokratické mládeže a později členem komunistické mládeže. Od roku 1923 byl členem KSČ. Ve studiích pokračoval v Berlíně na Vysoké škole obchodní, krátce také studijně pobýval v Anglii. Na univerzitě byl aktivní v komunistické straně. Roku 1926 získal titul Volkswirt, běžně však používal titul Ing. O dva roky později 28. ledna 192832 se oženil s Helenou Sachsovou, se kterou se poznal v Berlíně. Měli spolu syna Tomáše Michaela (nar. 28. listopadu 1932 v Chomutově).33
V roce 1927 získal Freund post vedoucího národohospodářského oddělení na ÚV KSČ. Působil jako redaktor tisků Die Internationale a Rote Fahne v Ústí nad Labem a v Chomutově.34 V roce 1938 emigroval, údajně na příkaz strany,35 i se ženou a synem Tomášem do Anglie. Zde byl počátkem července 1940 zatčen jako agent kominterny a na 14 měsíců internován. Propuštěn byl v polovině září 1941, po zapojení SSSR do války proti Německu.36 Po propuštění se rozešel s manželkou a žil s Alžbětou Warnholzovou, německou herečkou původně působící v jednom z pražských divadel, která do Anglie přijela snad kvůli němu. V roce 1945 se Freundovi a Warnholzové v Londýně narodila dcera Hana. V emigraci byl Feund činný v českém i anglickém stranickém tisku a byl národohospodářským referentem komunistických členů Československého státní rady.37 Warnholzová v Anglii také působila v odboji, byla členkou Czechoslowak Britisch Friendship Club.38
Po skončení druhé světové války se vrátili z emigrace. Hned 20. června 194539 si zažádal o změnu jména, dle vlastního vyjádření údajně na přání strany40, na Ludvík Frejka. Po návratu bylo také zahájeno rozvodové řízení s manželkou Helenou. Manželství skončilo rozlukou.41 O rok později 1. srpna 1946 legalizoval sňatkem vztah s Alžbětou Warnholzovou.42 Zajímavá je Frejkova identita, která byla internacionální. Vyrůstal v německém prostředí, studoval v Praze, v Německu i v Anglii, několik let strávil v emigraci, aby se pak vrátil zpět do Prahy, kde si dokonce změnil své německé jméno na české. Podstatná pro něj byla asi identita ideologická.
Od roku 1948 pracoval Frejka jako přednosta národohospodářského odboru pro Kancelář prezidenta republiky. Byl také tajemníkem Ústřední plánovací komise. Dle jeho známého Karla Rottera, byl v práci velmi pilný, ctižádostivý, měl sklony k oportunismu a byl prý zcela pod vlivem nadřízených, včetně Slánského, kterým nedokázal oponovat.43
Stín podezření s protistátního spiknutí na něj padl již v roce 1949, kdy bylo jeho jméno mezi jinými zmíněno během „případu Rajk“ a i Rákoszi o něm mluvil jako o podezřelém.44 Pro podezření ze sabotáže a špionáže ve prospěch západních imperialistů byl 31. ledna 1952 zatčen ve svém bytě v Praze Na Piavě 16 a odvezen do ruzyňské věznice. V rámci největšího vykonstruovaného procesu proti komunistům samotným „Rudolf Slánský a spol.“ byl obviněn z velezrady, z vyzvědačství a ze sabotáže.45 Byl zařazen do centra spiknutí, zřejmě proto, že dobře vypovídal, takže byla naděje, že bude dobře vypovídat i u soudu, navíc byl původem Žid, kterých musela být převaha.46 U soudu vypovídal třetí den hlavního líčení, tedy 16. listopadu 1952, kdy se ke svým činům stejně jako ostatní doznal. Byl odsouzen k trestu smrti. Před vykonáním trestu, ve chvíli, kdy se mohli odsouzení rozloučit s rodinou, měla mezi ním a jeho manželkou proběhnout bouřlivá hádka. Manželka jeho doznání věřila a byla z jeho chování velmi zklamaná.47
25. listopadu 1952 vyšel v Rudém právu dopis napsaný synem z prvního manželství. V něm žádá dvacetiletý Tomáš nejpřísnější trest pro svého otce, tedy trest smrti. Celý dopis postrádá jakýkoliv soucit s odsouzeným.48 Zda byl napsán dobrovolně, nebo ho iniciovala StB, není zřejmé. Český disident Ota Ulč ve svých pamětech vzpomíná, že se s Tomášem Frejkou setkal v roce 1953 na vojně. Zde se mu měl svěřit, že ho k napsání nikdo nenutil a on tak učinil z vlastního rozhodnutí.49
Frejka byl popraven 3. prosince 1952. Rehabilitován byl v roce 1963.50
Takový byl tedy příběh rodiny lékaře Siegfrieda Freunda. Z původně šestičlenné rodiny se tři osoby staly obětí holocaustu a jedna osoba se stala obětí komunistického režimu. Přežila pouze dvojčata Alice a Charlotta. Do Československa se však již natrvalo ani jedna ze sester nevrátila, dožily se v klidu stáří v emigraci v Austrálii.